Představme si průměrný zamilovaný pár. Mluvme tím dvěma třeba Jana a Petr, tato jména byla nejoblíbenější. Seznámili se, když v srpnu 1968 přesvědčovali sovětské okupanty, ať jdou domů, rok poté byli společně na několika demonstracích, následně prošli krutým rozčarováním, když zjistili, že nemálo kamarádů a kolegů podepsalo prohlášení, že s pobytem cizího vojska v naší zemi souhlasí.
Petr se rozhodl, že podepíše také, aby ho z práce nevyhodili jako ty, kteří nepodepsali. Ukrutně se proto s Janou pohádali, ale nakonec se shodli, že to byl rozumný krok. Protože nejlépe bude mlčet, nevyčnívat z davu, neprovokovat.
To znamená jít každé ráno do kanceláře velkého hutního podniku, tam si odsedět osm hodin a těšit se domů. Vytvořit si domov. Tedy vzít se, protože ženatí zaměstnanci dostávali podnikové byty. A také novomanželské půjčky na jejich zařízení.
A příspěvky na dítě. Takže si Jana s Petrem pořídili dítě. Jistě, měli se rádi, bylo to děťátko z lásky. Ale kdyby mohli cestovat, studovat zajímavé obory, dělat kariéru, možná by ho měli až za několik let. Nebo třeba vůbec. Nebo by se rozešli, protože by mezitím potkali někoho jiného.
pokračujte na další straně