Bití dětí ve školách bylo na denním pořádku již ve starověkém Egyptě, Řecku i Římě. Velmi krutá výchova byla zejména ve Spartě. Tam musela vždy panovat kázeň a disciplína. Základem byly tělesné tresty, kromě toho bylo chlapcům odepíráno i jídlo a pití.
Velká změna přišla až s érou renesance a humanismu. Trestalo se stále, ale spíše výjimečně. Důležitá byla morálka a kázeň. Tomu se ale moc nechtěli přizpůsobit jezuité. Ti děti ani moc nebili, spíše je deptali psychicky.
A trestalo se i za vlády Marie Terezie. Za jisté prohřešky přišel, chtě nechtě, tělesný trest. Učitelé si mnohdy říkali, že děti trestají i jejich rodiče tak proč by nemohli i oni. Pedagog a autor školských reforem Johann Ignaz Felbiger doporučoval, aby kantor neposlušného žáka potrestal až po skončení vyučování. Pak prý měl trest největší účinek. Dítko si mělo odnést šrámy na těle i na duši.
pokračujte na další straně