Proto se přešlo v šedesátých letech na háčkové vleky, které z dnešního pohledu musely být zejména pro začátečníky doslova hororovým zážitkem. Lyžaři tzv. u vleku vyfasovali prkénko s provazem a ocelovým háčkem, které museli zaháknout na tažné lano. Pokud se jim takto podařilo vyjet na vrchol sjezdovky, pak také toto prkénkové zařízení museli na lyžích svézt dolů a předat dalším lyžařům. Zní to až neuvěřitelně, ale byla místa, kde se pouze lehce inovovaný prkénkový systém dochoval až do osmdesátých let.
Sedmdesátá léta přinesla na československé hory přeci jen trochu pokroku, především pak ve formě bubínkových a talířových vleků.
Mezi bubínkové vleky patřily ty s kotvou pro jednu až dvě osoby. Zjednodušeně řečeno, na tažném laně byla zavěšena tyč ve tvaru T. Lyžaři tak jen lehce zavěsili zadní část těla na sedák kotvy a nechali se prakticky vytlačit až na vrchol kopce.
Pomy nakonec byly před koncem osmdesátých let asi nejrozšířenější a pro lyžaře i nejjednodušší, i když na pomě mohl jet pouze jeden lyžař. Tyč s talířovým koncem si zkrátka lyžaři strčili mezi nohy a nechali se vyvézt nahoru.
Faktem ale je, že vůbec nejstarší sedačkovou horskou lanovkou nejen v bývalém Československu, ale i v Evropě, je lanovka v Beskydech z Ráztoky na Pustevny. Ta zahájila svůj provoz už v roce 1940, tedy osm let před nástupem komunismu. Tehdy na ní bylo celkem 81 sedaček z dubových prken
zdroj: styl.instory.cz