Dušičky - den, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých! Přečtěte si zajímavosti o tomto svátku!

Svátek, tak jak ho známe dnes, Odilo zavedl v roce 998. Podle křesťanské tradice se stalo zvykem navštívit rodinný hrob na hřbitově, rozsvítit na něm svíčku, případně položit živé květiny. Květy mají symbolizovat, že život je věčný, smrtí těla nekončí a duše žije dále.

Nauka o reinkarnacích duše se dochovala asi do 5. století a náleží mezi raně křesťanské víry. Potom došlo k vymazání převážné většiny zmínek o znovuzrození z písem.

Podnět k tomu dal údajně byzantský císař Justicián, jenž byl současně samozvaným papežem. Jeho nenasytná touha po moci a ovládnutí všeho způsobila, že roku 543 svolal do Cařihradu koncil a na jeho podnět bylo rozhodnuto, že zmínky o znovuzrození, o reinkarnaci duše budou z bible vymazány. Od té doby církev popírala převtělování duše po smrti do dalších lidských těl, a tím zároveň upevňovala svoji moc. Kdo by se nebál smrti a věřil, že se znovu zrodí - ten by nebyl tak poslušný. Takový věřící jedinec by byl nesnadno ovladatelný. A tak projevy víry v nový život byly tehdy přísně trestány.

Pokračování na další straně.