Pokud někdo vlastní bydlení měl a přenechal ho dětem „do začátku“, je to od něj sice hezké, ale pokud ho ty děti neživí, tak taky pěkně hloupé. Osobně mi přijde daleko lepší mít těžší začátek života, než si komplikovat jeho finále. Pokud někdo se svým majetkem neuvážlivě zachází, musí počítat s následky. Stát není chůva, aby lidi vodil za ručičku a zachraňoval je před jejich vlastními činy. Vzdali jste se dobrovolně svého bydlení? Bylo to vaše rozhodnutí a teď musíte žít s následky.
Pokud se vám pasivní příjem 20 000 Kč měsíčně zdá málo, máte dvě možnosti. Buď se neučíte skutečně šetřit, což znamená, že osekáte náklady na minimum, vzdáte se nadstandardních věcí jako je značkové oblečení a elektronika, jídlo mimo domov, dovolené, vlastní auto, kadeřník, kosmetika, posilovna, bazén a další. Nebo prostě budete pracovat o něco déle. Když se rozhodnete pracovat třeba ještě 3 roky a mezi tím si budete důchod odkládat, našetříte si polštář přes 720 000 Kč. Za ty peníze můžete pořídit investiční nemovitost a rázem máte měsíční příjem o X tisíc vyšší. Navíc můžete investiční nemovitost v případě nouze prodat.
Jakou možnost byste si zvolili vy? Šetření nebo pár let odkládání důchodu?
zdroj: medium.seznam.cz