Několik let po válce byl totiž komunisty znárodněn jeden soukromý podnik, který malé ruční mlýnky na kávu a koření vyráběl už od dvacátých let. Z továrny se stal státní podnik, který pokračoval ve výrobě malých bakelitových mlýnků, které se dodnes dochovaly v mnoha domácnostech.
Malé bakelitové mlýnky už v předválečném období začala firma vyrábět jako cestovní. Po znárodnění se z nich ale tak nějak staly mlýnky domácí, protože dlouho byly prakticky jedinou možností, jak si doma namlít z kávových zrnek čerstvou kávu a uvařit si u nás tolik populárního turka.
Mletí kávy v malém poválečném mlýnku z bakelitu hnědé barvy byla ale mnohdy velká dřina. Původní kapesní model umlel totiž jen jednu pořádnou porci kávy, maximálně dvě slabší porce. A tak příprava čerstvé kávy trvala skutečně dlouho. Zvlášť ve chvíli, kdy se mlýnek zasekl, což se stávalo poměrně často.
pokračujte na další straně