Dnes je kontrolujeme na každém kroku. Nahlašují nám polohu, často bychom se bez toho ani nedohodli, v kolik je kde vyzvedneme. Cestu do školy a domů znají z okýnka auta a volný čas tráví na kroužcích a angličtině.
Vůbec retro fotkami nechceme říkat, že autosedačka je zbytečnost nebo že se mají děti nechat spálit od sluníčka a mají si hrát kolem drátů s vysokým napětím. Ale realita dneška je často v ledasčem až příliš úzkostlivá. Když si dříve malé děti zlomily nohu a těšily se, jak jim spolužáci pomalují sádru, byl to standard. Dnes má nejeden rodič pocit, že selhal on, když se dítě při hře zranilo. Koneckonců kluk, který leze na stromy, se už zas tak běžně nevidí.
Dnešní děti jsou vybaveny mobily a GPS hodinkami. A když nezvednou telefon nebo hned neodepíšou na esemesku, je spousta rodičů nervózních. Být celé odpoledne "někde venku"? Z toho má spousta z nás spíš strach. Raději děti neustále rozvíjíme: ve tři na angličtinu, ve čtyři kroužek Vaření s příběhem a pak výtvarka. Děti nemají čas na hru podle své vlastní fantazie – a mámy? Ty bývají logistikou uštvané.
článek pokračuje na další straně