V současné době poskytuje zdravotnický systém budoucím maminkám velkou škálu možností a pohodlí. Maminkám a jejich dětem je poskytnut větší komfort, lepší lékařské vybavení, péče a podobně. Pokud nenastanou žádné zdravotní komplikace, je maminka se svým miminkem v neustálém kontaktu, u porodu může být přítomný i tatínek, který následně může svou partnerku a miminko navštěvovat kdy se mu jen zlíbí. Maminka si zároveň může vybrat nadstandard ve smyslu soukromého pokoje a, pokud to zdravotní stav dovoluje, i cestu, jakou své dítě přivede na svět. V době, kdy rodily naše prababičky, byly všechny tyto standardy ale zcela jiné. Pojďte se společně s námi podívat zpátky do minulosti.
Dnes už si jen těžko dokážeme představit, že své novorozené miminko nemáme po narození u sebe. Dříve se ale jednalo o zcela standardní postup. Maminky nemohly mít svá miminka u sebe, sestry jim je nosily jen na kojení v pravidelných čtyřhodinových intervalech bez ohledu na to, zda miminko bylo vzhůru, spalo, mělo hlad nebo naopak nemělo. Maminky byly na pokojích společně s několika dalšími, zatímco jejich děti byly na zvláštním oddělení pro novorozence. Pokud měly děti mezi kojením hlad, dostaly napít cukrové vody.
Pro spousty z nás je to dnes naprosto nepochopitelná situace, ovšem tehdy bylo naprosto normální, že tatínci novorozených dětí nemohli přijít do porodnice na návštěvu. A nejen tatínci, ale ani nikdo jiný. Na květiny od partnerů se personál také netvářil zrovna mile, v lepším případě je maminkám nechával na chodbách nemocnice. A jak se tedy tatínci dozvěděli, jak vůbec jejich dítě vypadá? Nebylo nic neobvyklého, že maminky ukazovaly své děti z oken porodnice.
pokračujte na dalšístraně