Často se stává, že všechny myšlenky hlodající zevnitř vedou k banální závisti. Budete pozorovat ty, kteří mají právě teď příležitost navštívit své rodiče. A ti, kdo si absolutně neváží komunikaci se členy rodiny, mohou ve Vás způsobit nenávist a znechucení.
Prázdniny navždy ztratí svou hodnotu a zvláštnost. Koneckonců, už nebudete moci sdílet svou radost se svými rodiči. Mnoho věcí získá status „Jak to už nikdy nebude“ a bude se s tím člověk muset vyrovnat. Pomalý, velmi pomalu…
Pokud je máte ještě na tomto světě, udělejte něco…, zavolejte milované mámě a tátovi a podělte se s nimi o nějaké novinky, klidně io ty nepodstatné…
Pokud jste však na druhém konci řádku čeká Vás jen ticho. V takových chvílích si uvědomíte, jak jste své rodiče milovali a milujete, jako by byl tento pocit naprosto nahý a stal se nejdůležitější věcí v životě.
Je to díky lásce, kterou budete udržovat nad vodou. Díky ní bude bolest utlumena. Ale občas se mi do hlavy vkradly smutné myšlenky.
pokračujte na další straně