Prvopočátky Večerníčku sahají ale ještě hlouběji do minulosti. Už v roce 1963 se na televizorech objevuje pořad Stříbrné zrcátko. Jedná se o podvečerní pohádky s nepravidelnou stopáží. Z tohoto konceptu pak známý dramaturg, surrealista, výtvarník a básník Milan Nápravník vytváří nový formát pořadu. Získává kultovní název, který je znám dodnes - Večerníček. K tomuto pořadu se nesmazatelně připisují i osobnosti, jako jsou Irena Povejšilová, Kateřina Krejčí, Marie Kšajtová nebo Jan Kutálek. Ti se v jeho počátcích starají o dramaturgii pořadu. Večerníček by nebyl Večerníčkem bez své tradiční znělky. Překvapením nebude, že jde o nejstarší českou televizní znělku vůbec. Příliš mnoho konkurentů nemá v tomto ohledu ani v celé Evropě. Během července a srpna roku 1965 ji vytvořil Radek Pilař společně s režisérem Václavem Bedřichem. O animaci se postaral Antonín Bureš.
Bedřich je rovněž nejproduktivnějším autorem Večerníčků. Režíruje Boba a Bobka, pohádku O zvířátkách pana Krbce, Maxipsa Fíka, Říkání o víle Amálce, O Makové panence a motýlu Emanueli nebo Štaflíka a Špagetku. Tím ale celý výpis zdaleka nekončí. Tradiční melodii složil Ladislav Simon a hlas postavě Večerníčka propůjčil tehdy pětiletý Michal Citavý. Jako honorář dostal 60 korun. V polovině šedesátých let je Večerníček pro většinu tehdejších dětí luxusem. Televizor mají jen bohatší domácnosti. Netrvá dlouho a po televizi touží každá rodina. V březnu 1965 pořad sledují dva miliony diváků. V prosinci 1969 překonává Večerníček milník tří milionů sledujících. Přes čtyřmilionovou hranici se přehoupne v roce 1978.
pokračujte na další straně