V jaderném pravěku počátkem 50. let se samozřejmě pro případ jaderné války počítalo s evakuací civilního obyvatelstva. Rusové, jediný nepřítel s jaderným arzenálem, měli tehdy jen pár atomovek a nad cíl by je museli dopravit letadlem, takže stratégové měli na provedení evakuačních plánů nějakých osm až deset hodin času. Vláda USA proto stavěla kryty pro široké masy občanů a snažila se protkat Ameriku hustou sítí dálnic - rychlých spojek mezi ohroženými lidmi a bezpečím pro případ konfliktu.
Hlavic ale bylo čím dál víc a jejich nosiče létaly čím dál rychleji. Doba od varování k výbuchu se smrskla na nějakých 20 minut. Snít za takové situace o masivním shromažďování a zachraňování civilistů ztratilo smysl a plány se pomalu obracely ke strategii, která vládne i dnes: k perfektně nacvičené evakuaci vybraných stovek vysoce postavených politiků a úředníků do bezpečných míst v horách kolem metropole a dalších měst.
pokračujte na další straně